Čistá voda není samozřejmostí

V 8:30 se sešla první skupina žáků společně s panem učitelem Skoumalem a paní učitelkou Adámkovou a vydala se na vlak směr Šumperk. Cestou nastoupili další žáci, a když jsme se všichni shledali na nástupišti v Šumperku, vyrazili jsme k samotné čističce.

Cesta nám zabrala 45 minut čisté chůze, při které jsme debatovali a přemýšleli o tom, co nás čeká. Po příchodu jsme museli podepsat formulář, že jsme byli obeznámeni s bezpečností, kterou nás provedl pan Miloš Hecl a zároveň nám řekl i pár zajímavých informací o celkovém provozu i historii. Např. Šumperská čistička vod, tenkrát jen malá stavba, se začala stavět roku 1968, ale do provozu byla uvedena až roku 1972.

Na začátku exkurze nám pan Hecl ukázal odpadní vodu, která do čističky přitéká kanalizací a následné tzv. mechanické čištění, kdy se odstraní ty nejhrubší nečistoty. Následovalo představení malé trychtýřovité nádrže tzv. štěrkové komory, ve které se odstraňuje písek a drobné částečky z vody. Po nejhrubším vyčištění se voda přeleje do jedné ze čtyř velkých kulatých nádrží, kde se voda uklidní a z povrchu se odstraní sedimenty.

Po mechanickém přečištění se voda dostává do bodu, kdy ji pracovníci začínají čistit biologicky, což bylo pro celou třídu velmi zajímavé, neboť nám byl představen proces, kdy bakterie požírají nežádoucí látky. Při tomhle procesu se do vody vháněl tekutý kyslík, aby bakterie pracovaly účinněji a rychleji, následně se z vody oddělí kal, který je odčerpán do zahřívací věže, kde se zahřívá, a tím se vytváří bioplyn, který se mimo jiné využívá právě k zahřívání téhle věže. Přebytečný kal se usuší v moderní sušírně a vyveze se na pole jako hnojivo. Poté je čistá voda podrobena několika testům, při kterých je zjišťováno, zda ve vodě není příliš mnoho nežádoucích látek, jako např. fosfor. Následně se voda může znovu vypustit do řeky.

Celý proces je velmi složitý a fascinující. Zároveň je velmi důležitý, protože na něm závisí čistota vody z okolí celého Šumperka.

Po skončení přednášky jsme se všichni odebrali zpět na hlavní nádraží a nasedli na vlak, kterým jsme dojeli až do Velkých Losin. Značná část z nás byla velmi unavená, a proto jsme se už těšili na oběd.

Tereza Šustrová, žákyně 9. třídy