Z jesenických potůčků až do našeho kohoutku

Odtud už teče voda potrubím až do úpravny. Zde voda postupně prochází velkými nádržemi, aby se usadily nečistoty a kal. Jejich hloubka je 6 metrů. Dále prochází voda přes pískové filtry. Přefiltruje se asi 35 litrů za sekundu. Během čištění se pak postupně přidávají do vody chemické látky a vápenaté mléko, aby voda měla správné PH. V celé úpravně pracují jen dva zaměstnanci, aby kontrolovali, zda vše funguje tak, jak má. Zbytek práce pak dělají počítače. Do vodovodu je možné dodávat až 100 litrů pitné vody za sekundu. Voda z Úpravny pitné vody v Koutech nad Desnou zásobuje všechny vesnice od Koutů nad Desnou až po Petrov nad Desnou. To je voda asi pro 8 000 lidí. Zároveň by mohla v nouzi zásobovat i město Šumperk.

Linda Halaxová, Tereza Jeřábková, Karolína Zelená a Sára Žmijovská, žákyně 6. třídy

Bez vody by to nešlo

Mezinárodní den vody připadá na 22. březen. Slaví se proto, abychom si uvědomili, jak je voda vzácná. Na naší škole se dozvídá o vodě každá třída jinak. 6. třída tak jela na exkurzi do Úpravny pitné vody a malé vodní elektrárny v Koutech nad Desnou.

V Úpravně pitné vody se nás ujal pan Palyov a postupně nám povyprávěl o tom, jak se voda upravuje a my si zapisovali poznámky. Řekl nám, že to všechno je řízeno z počítače a ukázal nám velín. Dál nás zavedl k čistícím nádržím a k nádržím s čistou, hotovou vodou. Podívali jsme se k nádržím s vápnem a další chemií. V jedné nádrži bylo 5 tun vápna. Denně spotřebují 2,5 kg a my počítali kolik roků jim to vydrží. Nejvíc nás zaujalo, že obsluha musí být velmi pozorná a nesmí se smíchat kyselina chlorovodíková a chloritan sodný, jinak vznikne jedovatý plyn.

V druhé části naší exkurze za vodou jsme se a vydali k malé vodní elektrárně. Tam se nás ujal pán Mogrovicz a povídal o historii jezu na říčce Desné, který zažil První republiku i všechny velké povodně. Uvnitř elektrárny jsme viděli v akci obří hrabadlo na nečistoty z česel. Ve vodě také plavaly spousty žab. Potom jsme se přesunuli k druhé budově s turbínou. Podívali jsme se dovnitř a poslechli si pana průvodce, jak se vyrábí elektrická energie. Nakonec jsme se podívali i na zbytky staré elektrárny v budově původní pily. V závěru exkurze nám pan Mogrovicz nabídl nakrmit ryby v obnoveném rybníku. Všechny to moc určitě bavilo.

Exkurze byla zajímavá, dozvěděli jsme se mnoho nových věcí. Celý Den vody jsme si krásně užili a těšíme se na další!

Tereza Le, Vitalina Pasichnyk a Johana Damborská, žákyně 6.třídy

Energie z Desné do mého mobilu

Ve vesničce Kouty nad Desnou stojí u řeky Desná malá vodní elektrárna. Ta je napájena vodou z této řeky. Celé to začíná na jezu, který je nově zrekonstruován a odkud voda teče přes česla do náhonu. Z náhonu teče voda potrubím pod cestou a rybníkem až k turbíně. Elektrárna se skládá z kaplanovy turbíny a elektrického generátoru. Mezi náhonem a samotnou turbínou je rozdíl vodní hladiny 10 metrů na výšku. Voda padá a roztáčí turbínu, což generuje elektrickou energii. Maximálně je možno dodávat do elektrické sítě až 150 kW. Množství energie se dá regulovat natáčením lopatek turbíny. Voda, která protekla přes turbínu, se pak vrací zpátky do řeky Desné.

Vedle nové elektrárny stojí ještě stará elektrárna bývalé pily, ale už v ní nejsou turbíny a ani voda. Používala se už před 1. světovou válkou a před 12 lety ji nahradila nová elektrárna.

Nad elektrárnou vybudoval majitel pan Mogrovicz na místě starého rybník nový. Ten sice nemá na výrobě energie žádný podíl, ale jsou v něm krásné ryby. Pstruhy, amury a jesetery jsme v závěru návštěvy měli možnost si sami nakrmit.

Marek Lukeš, Jan Bělaška, Petr Lažek a Bohdan Bondarenko, žáci 6. třídy